V těchto dnech se dožívá v plné síle významného jubilea paní profesorka Hana Válková. Dovolte mi malou osobní vzpomínku.

Studovala jsem  jak se tehdy říkalo „dálkově“ na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Do listopadu 1989 ještě pár roků chybělo, fakulta sídlila v budovách na Žerotínově náměstí. A tam jsem poprvé viděla rázovat chodbou ženu v kostýmku, ale místo lodiček měla botasky. A bylo jasné, že ten kostýmek k ní  moc nejde.  Byla to docentka Válková, vedoucí katedry tělocviku a šel z ní strach. Nebo respekt? V té době bylo postavení studenta jiné a úcta k pedagogům také. Neučila nás, ani na žádném kurzu s námi nebyla. Ale byla podepsaná pod všemi dokumenty, které se týkaly tělesné výchovy.

Pak přišel listopad 1989, v České republice začaly vznikat první kluby pod Českým hnutím speciálních olympiád. Díky osobnímu setkání s Olinkou Kurzovou jsem byla na ustavující schůzi v Malostranské besedě za náš klub SK DUHA Zlín. A s chutí a radostí jsme se zapojili do sportování s lidmi s mentálním postižením. Protože  u nás v klubu bylo několik lyžařek, přihlásili jsme se na zimní hry na Pomezních boudách v Krkonoších. A tam jsem potkala docentku Válkovou. Už ne v kostýmku. Ale ve sportovníma s běžkami na nohou. A sledovala s obdivem její vedení tréninků s našimi sportovci. Na loučce kousek od popelnic naučila základy běžeckého lyžování  každého. A tady jsem si uvědomila, jak je důležité propojení teorie s praxí. A taky, že je to člověk, který si na odborníka nehraje ,ale že to odborník je a  můžu se od něj hodně naučit. Svým netradičním způsobem  tehdy smazala hranice věkové i odborné. A od té doby je to Hanka Válková. Má dcera, která byla dobrovolník od předškolního věku jí říkala Hanička Válečková. I tato malá holčička byla pro Hanu partner a tak to zůstalo po dalších 30  let. 

Za svoji výzkumnou a pedagogickou  práci převzala z rukou p. prezidenta Havla jmenovací dekret profesorky a pokračuje v předávání svých zkušeností všem, kdo se učit chtějí i těm, kteří se učit musí v rámci studia na univerzitě.

Ve speciálních olympiád se stala našim garantem v oblasti pravidel obecných i v jednotlivých druzích sportu. Nejvíce se věnuje své milované atletice. Pořádala závody národní, mezinárodní , evropské. O speciálních olympiádách přednášela na zahraničních univerzitách , na konferencích. 

Obdivuhodně zvládla jako hlavní trenér atletiky naši účast na  všech světových letních hrách. Naposledy  v Berlíně v červnu 2023.

I když měla pocit, že je nejstarší účastník her, tak se plete. Nejstarší byl německý dobrovolník. Bylo mu 93 let. Takže Hani díky za všechno, ale jedeme dál!

Mgr. Dagmar Dědková , Národní ředitelka

Olympijské studio s rozhovorem zde: